Novinky a aktuality

Eva se svým manželem Viktorem uprchla z Československa v roce 1940 na poslední lodi, která ještě proplula Suezským průplavem směrem do Šanghaje. Devatenáctiletá Eva se začala v Šanghaji živit jako učitelka angličtiny, ale v té době se u ní objevily i první výrazné příznaky diabetu. Její potíže, které začaly žíznivostí, došly tak daleko, že jednou omdlela u večeře. 

„Myslím, že bys měla navštívit lékaře,” radil Evě manžel Viktor. Lékař poté u Evy diagnostikoval diabetes 1. typu a naordinoval jí inzulín. Jenže situace v Šanghaji se zkomplikovala poté, co Japonsko zesílilo okupaci Číny. Brzy byly zavřeny všechny lékárny a inzulín se dal získat jen na černém trhu.

Mladí manželé se rozhodli spolehnout sami na sebe a dohodli se, že budou inzulín vyrábět sami. Zpočátku to bylo velmi komplikované. Eva jako učitelka jazyků ani Viktor - textilní inženýr -o problematice diabetu moc nevěděli. Pomohla jim až kniha z roku 1921, kde lékaři Frederick Banting a Charles Best popisovali, jak získávali inzulín z psí slinivky.

Eva s Viktorem si pronajali od místního chemika laboratoř a začali extrahovat inzulín z buvolí slinivky, kterou vykupovali jako odpad na jatkách. „Slinivka mohla být kontaminována bakteriemi a aplikace takto získaného inzulínu byl velký risk,” poznamenal lékař Richard Bernstein. I přes počáteční obavy a s vědomím rizika si Eva začala aplikovat „svůj“ inzulín. Fungoval.

Eva svým inzulínem zachránila i dva chlapce v blízké nemocnici, kteří byli v diabetickém komatu. Jeden z nich na důkaz své vděčnosti později pojmenoval svého syna Viktor. Po úspěšné aplikaci tohoto doma vyrobeného inzulínu jej Eva začala vyrábět pro všechny diabetiky v šanghajském ghettu, ve kterém s Viktorem žili. Pověst o Evině inzulínu se rozšířila a manželé nakonec dodávali inzulín čtyřem stovkám diabetiků. Eva si však nikdy neřekla o peníze. Všechen inzulín dodávali zdarma.

Poválečný život maželů Saxlových začal v New Yorku. V celých Spojených státech se manželé Saxlovi okamžitě stali celebritami - Eva dostala i pozvání do Bílého domu, přestože Američané v té době nebyli o diabetu příliš informováni. „Mezi lidmi bylo mnoho předsudků vůči nemocným lidem. Do toho se objevila Eva, která o cukrovce mluvila v rádiu, televizi i novinách,” řekl autor dokumentu Cheating History, James S. Hirch.

V New Yorku se Eva setkala s Elliottem P. Joslinem, jedním z nejznámějších diabetologů 20. století, který jí nabídl organizování přednášek pro děti na newyorské klinice. Následně se Eva stala i mluvčí organizace Juvenile Diabetes. Eva opět za svoji práci nežádala výplatu. „Pomáhat ostatním byla moje mise po tom, co jsem zažila v Šanghaji,” říkala.

Eva Saxl tvrdila: „Měla jsem úžasný život a jsem za něj vděčná hlavně svému muži.” Po smrti manžela odcestovala za svým bratrem do Chile a i tam zasvětila svůj život diabetu - pomáhala zejména nemocným dětem. Eva Saxl obdržela u příležitosti jubilejního 50. zasedání OSN vyznamenání za celoživotní činnost. Zemřela v Chile ve věku 81 let.

KSAA-8LMHWSE